„Ak si niekto přisvojí štát, je po štáte.“ Jedna z nejproslulejších Sofoklových tragédií. Příběh o ilegálním pohřbu bratra označeného za nepřítele státu, zásadní spor Antigony s vládcem Kreónem vzrušuje dodnes, přičemž každá doba si sama vynucuje nové a nové významové souvislosti. Současným pohledem možná vidíme Antigonu spíše jako první rebelku evropského dramatu. Rebelku, která se nezastaví před ničím, ani před rizikem vlastní zkázy. Antigona obětuje sebe samu, protože se nechce pokořit před autoritativní a zkaženou mocí. Nadčasový příběh, který nedávné události na Slovensku aktualizovaly snad ještě více, než inscenátoři zamýšleli, korunují sugestivně apelativní písně slovenské písničkářky Katarzie, složené přímo pro inscenaci: „Myslíš, že nemôžeme nič zmeniť, pretože sme iba ženy? / To je, moja milá, dnes už úplne inak / My ťaháme prvú ligu, nesnívame už len o rodinách.“